V současné době stále pracujeme na dalších krocích, které by zkvalitnily přípravu a práci s naší mládeží u nás na Hlubině. Jednou z nich jsou nepochybně správné cvičební metody. V září ve spolupráci našeho šéftrenéra Zdeňka Grygara a fyzioterapeutky Lenky Rusnokové (www.lrfyzio.cz) proběhlo natáčení instruktážních videí správného protahování. Videa by měla pomoci dětem ve spolupráci s jejich rodiči získat správné návyky a vyvarovat se chybám během protahování.
Videa už nyní můžete najít na naší stránce zde. Rádi bychom poděkovali Lence za její čas a veškeré rady, které jsou pro nás velmi cenné a znovu tak zkvalitní zázemí pro naši mládež.
S Lenkou jsme udělali i krátký rozhovor, ve kterém představila své zkušenosti, návody a své metody probrala do větší hloubky.
Ahoj Lenko, můžeš nám o sobě něco prozradit z tvého pracovního života? Co děláš? Jaké máš zaměření?
Po studiu fyzioterapie jsem si jako fyzioterapeut vyzkoušela více pracovišť, kde jsem postupně získávala zkušenosti. Pracovala jsem v ambulantním sektoru, ale také ve Fakultní nemocnici Brno nebo v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Setkala jsem se s celou řadou diagnóz a životních příběhů. Po mateřské „ dovolené“ jsem se za velké podpory rodiny rozhodla zkusit pracovat sama ve své ordinaci, což dnes považuji za velmi dobré rozhodnutí. Moji pacienti nejčastěji přichází kvůli různorodým bolestem pohybového aparátu, po úrazech a v neposlední řadě jsou to sportovci, kteří přichází preventivně a řeší kompenzaci svého sportovního zatížení. Práce se sportovci mě baví ze všeho nejvíc, většinou jsou to lidé, kteří dobře dokáží vnímat své tělo a kteří od fyzioterapeuta neočekávají masáž, ale radu se cvičením, protahováním, posilováním atd. Během své praxe jsem absolvovala různé kurzy a školení, kde mě nejvíce zaujal koncept DNS (Dynamická neuromuskulární stabilizace) podle Koláře, který je založený na vývojové kineziologii. Jinými slovy se při cvičení využívají pozice a pohyby, které používají děti do věku dvou let.
Minulý týden (září) jsme natáčeli videa zaměřující se na protahování, můžeš k nim něco říci? K čemu takové cviky slouží, pro koho jsou určené?
Protahování nám umožňuje určitou hybnost těla. A správná hybnost je důležitá jako prevence zranění. Například pokud budu mít omezenou hybnost v kyčelních kloubech, zkrácené svaly svým tahem jinak nastaví pánev a nastavením pánve se mi změní i nastavení bederní páteře. Tím dojde k nerovnoměrnému zatížení kloubů a páteře a následně postupně k jejich přetížení a poškození. Při natáčení videí jsem se snažila vybrat cviky na protažení nejčastěji zkrácených svalů. V našem případě jsou cviky určené zejména mladým fotbalistům TJ Unie Hlubina, ale samozřejmě se tímto cvičením může inspirovat každý, kdo chce své tělo dostat do pohody. Jde nám zejména o to, aby se u dětí a mladých sportovců vytvořil vlastně takový návyk a protahování braly jako součást tréninku a životního stylu sportovce. Nutno také říci, že protahování není určeno jen pro sportovce. Protahovat by se měl každý, kdo má třeba sedavé zaměstnání a žádnou pohybovou aktivitu.
Často se říká, že se děti málo hýbou a chybí jim taková ta přirozená pružnost, co je na tom pravdy?
Bohužel pravdou je, že dnešní děti, i když samozřejmě ne všechny, mají pohybu méně. Hodně se mluví o tom, jak sedí u počítačů a telefonů. Myslím, že se všechno nedá svádět na počítače a mobily, ale často si musíme sáhnout do svědomí my, rodiče. Pokud naše dítě v nás nemá vzor a každý den vidí, že rodič přijde domů z práce a sedne si k televizi, tak nemá důvod se chovat jinak. Ale pokud vidí, že tatínek hraje fotbal a maminka chodí běhat, většinou samo začne mít k pohybu kladný vztah. A co se přirozené pružnosti týče, myslím, že u dětí hlavně ubývá přirozený pohyb. Lezení po stromech, klepačích, přelézání plotů, kutálení sudů z kopce atd. Dnes bohužel často vidím dětské hřiště, kde jsou přesně určené průlezky a pod nimi stojí maminka, která dítě drží, aby náhodou nespadlo a v tom jeho přirozeném pohybu mu vlastně brání.
Jak důležité je se správně protahovat? Jaké chyby nejčastěji děláme?
Jak už jsem říkala, tak správné protahování je důležitou prevencí zranění a poškození pohybového systému. Při správném protahování také docílíme zlepšení rozsahu pohybu v kloubech, zvýšení výkonnosti a snížení svalového napětí. Protahování neboli strečink rozdělujeme na strečink statický a dynamický. Oba druhy jsou důležité a každý nám pomáhá trochu jinak. Při dynamickém strečinku je tělo stále v pohybu a dochází při něm k zahřátí a prokrvení svalů, čímž se velmi dobře připravíme na sportovní výkon. Statický strečink pak zařazujeme spíše po tréninku, kdy se zaměřujeme přímo na určité svalové skupiny, které protahujeme v krajních polohách v delší výdrži. Největší chybou je hlavně to, když žádné protahování neprovádíme. Další velkou chybou je protahování bez předchozího zahřátí svalů, protahování přes bolest, hmitání a nedostatečná výdrž v dané poloze.
Můžou nám špatně prováděné cviky spíše ublížit?
V případě, že bychom protahování prováděli přes bolest, mohlo by dojít k poškození svalů. Protahování by mělo být vždy do pocitu lehkého napětí, které se při výdrži postupně snižuje. Při nesprávném provádění cviků si nemusíme vyloženě ublížit, ale pokud nebudeme protahovat správně, nedojde k požadovanému účinku protahování. Takže takové protahování nám nebude k užitku.
Je důležité, aby se cviky prováděly společně s rodiči?
Provádět cviky s rodiči je určitě velmi důležité, zejména u menších dětí. Rodič dokáže cvik lépe pochopit a hlavně svému malému sportovci bude schopen provést kontrolu správného provedení.
Co bys jim vzkázala? Jak by měli postupovat?
Sama jsem maminkou dvou dětí, takže vím, že často není úplně jednoduché děti ke cvičení přesvědčit. Proto bych doporučila, aby se rodiče do cvičení zapojili aktivně a třeba protahování prováděli zároveň se svými dětmi. Rodiče by si podle videí měli sami cvičení vyzkoušet, aby byli schopni dětem poradit. Mohou si například udělat rodinnou výzvu, kam kdo dosáhne a kdo se za určitou dobu třeba více zlepší. U malých dětí také funguje, když si cviky pojmenují třeba legračními názvy a to je potom více motivuje cvičení provádět.
Otázka na závěr, jak se ti u nás na Hlubině líbí?
Vzhledem k tomu, že můj starší syn je hráčem Hlubiny kategorie U10, tak jsem zde nebyla poprvé. Areál je moc pěkný, všechno nové a moderní. Myslím, že to je úžasné zázemí pro malé i velké fotbalisty i pro trenéry. Je zde vidět spousta dobře odvedené práce. A pevně věřím, že synovi láska k fotbalu vydrží a těch utkání na Hlubině zažiju ještě spoustu.
