Postupně představujeme nové posily v našem realizačním týmu mládeže. V dnešním rozhovoru bychom Vám rádi představili Libora Bartoše, který svou bohatou kariéru započal právě zde na Hlubině a ještě vzpomíná na škváru, na které se kdysi hrálo. Vystřídal hodně týmů a slavil i mnoho úspěchů. Nyní se jako trenér vrací na Hlubinu, kde má i svého syna. Co vše o sobě prozradil a jaké jsou jeho další sny? Přečtěte si v dnešním rozhovoru.
Ahoj Libore, co bys nám prozradil o sobě ze svého soukromí?
Musím jako první říci, že jsem milující manžel a otec, jinak by se se mnou nikdo doma nebavil (smích). Je toho mnoho, ale v poslední době se věnuji převážně rybaření, procházky v lese a mnoho času trávím na hřišti, abych si pročistil hlavu, jelikož v poslední době toho je mnoho.
Jak dlouho se již věnuješ fotbalu?
Fotbalu se věnuji od svých 10 let. Moje první fotbalové krůčky začaly právě tady na Hlubině na škváře. Když se na to dívám dnes, tak je to neuvěřitelná proměna areálu a klukům, co jsou na hřišti, tiše závidím.
Jaký je tvůj největší sportovní úspěch?
Můj největší sportovní úspěch je zplození syna (úsměv). Velmi důležité bylo, že jsem nikdy nebyl nějak vážně zraněn a mohu ještě dnes lítat za tím kulatým nesmyslem.
Na co nejraději vzpomínáš ze své kariéry?
Tady je to jasné ,,soustředění‘‘ (smích). Ne ale vážně, je toho mnoho, jelikož jsem působil v mnoha klubech, tak musím říct, že všude byla dobrá parta kluků a to je základ úspěchu, proto se vždy povedlo postoupit, nebo nespadnout. Ale na co moc rád vzpomínám a málokdo si to může říct, že jsem během své divoké kariéry v mužském fotbale 8x postoupil a 3x se podílel na záchraně. Dnes na to vzpomínám a samozřejmě se jezdím kouknout na vybrané zápasy během víkendu. Pěkné je, že všude jsem vítán a dodnes máme skvělé vztahy.
Kde jsi všude působil?
Tady raději nebudu odpovídat, jelikož tento bulletin je opravdu malý a vše by tam nevlezlo. Nicméně pár týmů vyjmenovat můžu, takže například Mokré Lazce, Bohumín, Darkovičky, Vřesina, Třebovice, Kozmice, Slovan Ostrava atd...
Trénoval jsi i před tím? Nebo jak ses k této funkci dostal?
Když člověk stárne a blíží se konec něčeho, co miluje, tak uvažuje co bude dál. Já jsem měl vždy dvě varianty: první varianta je, že se stanu rozhodčím a budu jezdit 3x ročně na dovolenou, ale zjistil jsem, že by manželka chtěla jezdit se mnou, tak to jsem ihned vypustil z hlavy. (smích). Druhá varianta byla, jelikož miluji fotbal, že budu trénovat, ale nikdy jsem si nepředstavoval trénovat mládež, vždy jsem chtěl trénovat mužskou kategorii. Musím ale přiznat, že trénovat naše malé vycházející hvězdičky, je úžasné a už bych nikdy neměnil.
Co tě na tom nejvíce baví?
Nemohu odpovědět jinak, prostě práce s dětmi. Předat jim zkušenosti a hlavně radost, jak se fotbalem baví a posouvají se stále dopředu. Když toto vidíte, že jsou šťastné naše vycházející fotbalové hvězdičky, tak je šťastný i trenér.
Trénuješ U11, proč zrovna zde?
Protože mě nikdo jiný nechtěl. (smích). Ne ale teď vážně, jak jsem již zmínil moje první fotbalové krůčky začaly tady na Hlubině a jednoho dne jsem věděl, že se sem vrátím. Do toho mě oslovil Zdeněk Grygar, že rozšiřuje trenérský tým na Hlubině a zda nebudu mít zájem. Tato nabídka se neodmítá a ihned jsem řekl ano. Je to pro mě veliká pocta a jsem moc rád, že jsem součástí tohoto trenérského týmu a nejlepší na tom je, kde jsem s fotbalem začal, tak i skončím a to je na tom to nejkrásnější.
Jak se ti pracuje se Zdeňkem Grygarem?
Mohu jen říct, že skvěle, mnoho jsem se toho od něho naučil, je to radost Zdeňka sledovat při jeho práci s mládeží, klobouk dolů! Jsem moc rád, že je tady u nás na Hlubině. Věřím, že se naše práce s mládeží za pár let posune hodně nahoru. Již teď je veliký posun u všech kategorií a to nás moc těší.
Určitě jsi věrný fanoušek, jak vnímáš veškeré změny, které tady nastaly?
Vnímám moc, když vzpomínám na tu škváru a kompletně celý areál, bylo to strašné. A když se podívám dnes, jaký je tady krásný areál, zázemí, vybavení a vše kolem, tak je to opravdu nádhera. Chci moc poděkovat všem, co se na tom podíleli.
Co je tvůj fotbalový cíl?
Dále se rozvíjet jako trenér, vychovat na Hlubině talenty, pracovat na 100% s dětmi.
Co je tvůj osobní sen?
Na tuto otázku nemohu odpovědět, jelikož to bude číst i má žena. (smích)
Co už se na Hlubině podařilo stihnout? Na čem bude potřeba ještě zamakat?
Věřím, že práce s mládeží, ale to musí posoudit jiní. ale já to takto vnímám a je tam veliký posun dopředu. Jen nesmíme usnout na vavřínech a stále pracovat na 100%. Největším problémem je sehnat kvalitní trenéry, na tom stále pracujeme, ale věřím, že se to brzy změní.
Jak si zatím vede naše přípravka?
Jsem u kategorie U11 a myslím, že naše fotbalové hvězdičky si vedou velmi dobře. Je tam veliký herní posun, kluci vnímají, co jim říkáme a to je skvělé. Pokud budeme pokračovat v této práci, tak věřím že se již brzy objeví nějaký talent.
Co bych vzkázal fanouškům?
Fanouškům bych chtěl poděkovat za jakoukoliv podporu u každé kategorie od žáčků, tak po A tým. Je to vše na dobré cestě, i když se někdy nedaří, tak jejich podpora je velmi důležitá a potřebujeme, ať jsou vždy pozitivní. Jinak opravdu veliké díky, za každou skvělou kulisu, jak na domácím stadionu, tak i venku.
Co bys vzkázal rodičům?
Chtěl bych jim moc poděkovat za vše, co pro své děti dělají. Vozí své děti na každý trénink, zápas a obětují mnoho času a úsilí. Jelikož jsem také rodič, tak si dokážu představit v této nelehké a uspěchané době, jak je to vše složité.
