Neustále pracujeme na rozšiřování trenérského týmu. Nováčkem se stal Jan Kurlej, který na Hlubině působí chvíli. Zdeněk Grygar ho zařadil pod sebe k mladším žákům a společně s Romanem Kostkou se učí novým tréninkovým postupům.
Ahoj, co bys prozradil ze svého soukromí?
Ahoj, raději nic. (smích) Dobrá tedy, je mi 38 let a pracuji jako strojník v chemii.
Kdo tě přivedl k fotbalu a v kolika letech jsi začínal?
K fotbalu mě přivedl otec, který hrával za TJ Baník Šverma, kde jsem prakticky strávil celé své dětství. Kolik mi tenkrát bylo, už si vážně nevzpomenu, asi 5let. Ale už je to vážně dávno.
Jak ses dostal k trénování? Jaký jsi podle sebe trenér?
Jelikož Zdeňka Grygara znám strašně dlouho, ještě z dob, kdy jsme hrávali fotbal na “Dolině”. Věděl jsem, že hledá trenéry do týmu. Řekl jsem si, že by to mohla být zajímavá zkušenost a příležitost se něco nového přiučit, proto jsem neváhal a ozval se mu.
Jako trenér působím velmi krátce, takže na otázku nemůžu odpovědět. Nicméně doufám, že budu přínosem pro klub a především pro děti, které trénuji.
Jak dlouho se už věnuješ trénování? Kde všude jsi působil?
Pár měsíců, jsem v tomhle nováček. Vždycky se nějak začít musí a já se na tuhle misi těším.
Na Hlubině trénuješ mladší žáky, jaké to je?
Pro mě je to úplně něco nového. Tréninky, které jsem zažil já jako žák a jaké mají kluci dnes, jsou nesrovnatelné. Celý ten proces se ve spoustě zlepšil a změnil. Je dobře, že se to posunulo. Zároveň je krása vidět ty úsměvy, bojovnost a radost z fotbalu. Tím bych chtěl poděkovat i trenérům Zdeňkovi Grygarovi a Romanu Kostkovi, kteří dokážou všechny děti motivovat a posouvat je dál.
Jaké máš trenérské sny a cíle?
Určitě dál se učit a rozvíjet jako trenér. Cílem pro mě bude, když se kluci budou fotbalem bavit a radovat se. Je tak dobře, že atmosféru můžu nasát právě zde, kde panuje dobrá atmosféra a hlavně chuť pracovat na nových věcech.
Jsi tu nový, ale jak vnímáš celkově zázemí a změny, které se tu dějí?
Ano, jsem tu nový, ale pamatuju si, když jsem jako žák hrával proti Hlubině ještě na černé “trávě” (škváře) (smích). A dnes? Je neskutečné, kam se to všechno posunulo. Jen se podívejte, nové krásné travanté hřiště, k tomu nová tribuna s perfektním zázemím a vedle ještě skvělá umělá tráva. Areálu opravdu nic, co se týče po technické stránce, nechybí. Lidem, kteří se o to zasloužili, patří velké dík. A do toho všeho přátelská atmosféra v trenérském týmu a hřiště plné hráčů, kteří se těší na trénink. Co víc si přát? Je to prostě SUPER!
Co bys vzkázal fanouškům a rodičům?
Fanouškům ať chodí povzbuzovat nejenom starší hráče, ale i ty mladší. Děti to vnímají a určitě potřebují podpořit. A rodičům? Ať nadále podporují své děti. Ať zůstanou u sportu a pohybu jako takového.
Co říkáš na stav českého fotbalu, ať už mládežnického, tak dospělého?
Je smutné, kolik klubů už zaniklo, kolik jich je v existenčních problémech. Jen se podívejte kolem sebe. V centru zbyla už jen Hlubina. Tady je něco špatně a mělo by se s tím něco dělat. Děti potřebují sportoviště, ale taky kvalitní trenéry a lidi, kteří se jim budou věnovat. Pokud někdo těmto procesům bude házet klacky pod nohy, nikam to nepovede a je to škoda. Pozitivní ale je, že stálé existují lidé, kteří s fotbalem něco chtějí dělat a že se najdou nadějní fotbalisté, kteří se dostanou i do zahraničí. Jsou to vlaštovky, které by ale neměly zůstat sami. Je potřeba na těch věcech neustále pracovat a snažit se věci zlepšovat. Snad bude Hlubina jedním takovým příkladem.
Věnuješ se také jiným sportům? Popřípadě co děláš rád ve svém volném čase?
Volného času moc není, ale když je, tak chodívám s přáteli na badminton a kolo. Člověk musí být stále v pohybu.
Tvůj oblíbený fotbalista a klub?
Abych řekl pravdu, nemám oblíbený tým ani hráče. Takže si rád zajdu nebo se v televizi podívám na kvalitní útočný fotbal. Ne žádný beton. Mohl bych jmenovat například reprezentaci Nizozemska. Ale hlavně ať ten fotbal má náboj.
