V našem pravidelném seriálu představujeme naše trenéry, tentokrát jsme vyzpovídali Dominika Mareše ze starší přípravky.
Ahoj, mohl by ses nám v krátkosti představit?
Jmenuji se Dominik Mareš, je mi 23 let a fotbalu se věnuji od svých 7 let. Pocházím z Karviné, ale od loňského roku žiju v Ostravě. Mezi mé záliby patří sběratelství (hráčské fotbalové dresy). Jsem velmi rodinný typ a spíš introvert.
Jak dlouho působíš na Hlubině a jakou kategorii trénuješ?
Do klubu jsem přišel v září minulého roku a ihned jsem přebral společně s trenérem Radičem starší přípravky U10/U11.
Hrál jsi/nebo hraješ ještě stále fotbal?
Hrával jsem do mládežnických kategorií za MFK Karviná, poté jsem přestoupil do klubu TJ Lokomotiva Petrovice až do svého konce. Po dvouleté odmlce jsem se pokusil
o návrat v úplně jiné pozici jako útočníka do FK Těrlicko, kde jsem odehrál pouze jednu sezónu. Poté již s jinými myšlenkami jsem zkusil poslední tým Inter Petrovice, ale to už jsem upřímně cítil, že mě srdce vede jinam, a že již nemám chuť se věnovat své hráčské kariéře. Pozičně jsem celý život byl jinak pravý obránce či stoper.
Jak ses dostal k trénování? Co tě k tomu přivedlo? K trénování jsem se dostal ve svých devatenácti, kdy jsem se domluvil na trénování starší přípravky B v MFK Karviná. Tam jsem nabíral zkušenosti už skoro první měsíc bez zkušeného trenéra, který se rozhodl odejít a já na tuto kategorii zůstal sám. Po sezóně jsem se dostal jako asistent trenéra k Jakubovi Cisovskému, se kterým jsme vedli U11, které doteď jsou velmi úspěšné. Celkově musím říct, že v mnoha věcech jsem se od něj učil a spolupráce s ním byla výborná, takže touhle cestou mu děkuji. Co na trénování máš nejradši?
Nejradši mám ten pocit dobře odvedené práce, šťastných tváří dětí i rodičů. Není nad to vidět své vlastní svěřence se posouvat, zdokonalovat se. Je to úžasný pocit.
Vypadá to, že jste vytvořili kvalitní tým, čím se vzájemně doplňujete?
S Máriem se skvěle doplňujeme tím, že jsme si sedli osobnostně a oba víme, co od toho druhého čekat. Oba se můžeme na sebe spolehnout a na všem se umíme domluvit. Je to o kompromisech, jelikož oba se bereme jako rovni a v tom vidím obrovské plus, proč nám to tak funguje.
Jaké je to trénovat takhle mladou kategorii?
Náročné, nebudu lhát. Je třeba se opravdu těm mladým kategoriím věnovat. Pokud se v tomhle věku něco zanedbá, špatně se to potom v dalších letech dohání.
Jak proběhla „zimní příprava“ a jak se těšite na jaro?
Skvěle, z hlediska našeho trenerského pohledu obrovský posun u všech jedinců jak herní, tak i mentální, to pro nás je nejdůležitější. S pohledu týmu jsme postoupili do finále OZL, vyhráli turnaj v Lichnově a uhráli druhé místo na turnaji mladších žáku v Bruntále, kde jsme jeli s o rok mladšími kluky, jeden dokonce o tři roky mladší. Takže z pohledu týmu naprostá paráda.
Co je vaším cílem? Jaká je vize trénování a hry? Cílem je rozvíjet celkovou osobnost hráčů. Chci, aby hráči se nebáli dělat chyby, ba naopak byli odvážní a zkoušeli nové věci.
Kluci mají na hřišti i mimo něj svoji hlavu, vždy jim říkám, ať hrají tak jak to cítí. Já je pouze učím, snažím se jim radit a jsem jim oporou ve všech situacích. Jak v těch fotbalových, tak i v normálním životě. Podstatná je za mě v tomhle věku práce s míčem, ten je zakomponován v každém tréninku, a tak to za mě má být.
Co byste vzkázali rodičům?
Ať nadále podporují svě děti v tom, co dělají a měli by být náležitě hrdí. Samozřejmě netuším vše, co se děje mimo to, kdy je máme na fotbale, ale všichni víme, jak vypadá mnohdy dnešní mládež…
Jak se vám tu na Hlubině líbí?
Po odchodu z Karviné se přiznám, že jsem měl lehce obavy, ale naprosto zbytečně. Je to tu úžasné, jsem tu naprosto spokojený a chci tu i nadále pokračovat a pomáhat budovat reputaci a mládež tomuto klubu.
Co je tvým sportovním cílem?
Rád bych se posouval celkově jako trenér. Vzdělání, třeba i nové výzvy. Uvidíme, kde budu za pár let.
Chceš se i do budoucna trénování věnovat? Určitě, proto jsem začal tak brzo. Abych už v takovém věku nabíral zkušenosti, učil se a mohl se tomu věnovat tak dlouho, jak jen to půjde.
