V dnešním rozhovoru si představíme důležitého člena našeho realizačního týmu, tím je kondiční trenér Erik Tvardek.
Ahoj, prosím tě, mohl by ses nám představit?
Ahoj, je mi 30 let a jsem dvojnásobný otec, pocházím z Frýdku-Místku a celý život se snažím živit sportem. To jsou asi mé základní charakteristiky.
Kde všude jsi působil?
Má trenérská praxe začala zhruba před 7 lety u volejbalového klubu Beskydy, kde mě “naverbovala” má neteř Sára s tím, že potřebují pro děcka mužskou ruku, protože měli tehdy v Red Volley čistě ženský “štáb”.
V Beskydech jsem se časem propracoval až k “A” mužstvu, kde jsem působil 3 sezóny. To byla má první zkušenost s profesionálními sportovci, byť se můžeme samozřejmě bavit o všech limitacích volejbalu oproti fotbalu, případně hokeji a tenisu.
Z Beskyd jsem se následně před 3 lety posunul k mému “mateřskému” sportu na Hlubinu, kde jsem dostal šanci pracovat s chlapy v rámci áčka i béčka.
No a loňskou sezónu jsem si splnil dětský sen v Akademii FCB, kde jsem se staral o U16/17.
Je třeba ještě dodat, že v průběhu celé mé krátké kariéry trenéra mě živí mí klienti, takže tím bych tuhle otázku asi ukončil.
Jaká byla tvoje sportovní/fotbalová kariéra?
Abych byl upřímný tak nijak valná. Fotbal mě učili od 6 let hrát ve F-M a hned po poslední dorostenecké sezóně jsem začal studovat a to byl dá se říct konec.
V mládí a vlastně to platí pořád jsem byl samý problém.
Táta říká, že nejpozději byl v ředitelně v rámci školního roku v půlce října. Do značné míry to ovlivňovalo i můj sportovní život. K tomu se přidala jak to bývá zranění a kolem maturitního ročníku už i noční život.
Nějaké úspěchy jsem zažil, ale v podstatě bych se styděl se o tom rozepisovat.
Mimo to jsem ještě na střední začal pískat, což bych nechtěl opomenout, protože to můj život také velice ovlivnilo a díky píšťalce jsem byl na mnoha zahraničních mládežnických turnajích a viděl tak jak to může vypadat v Evropě.
Jaká je tvoje pozice na Hlubině?
Jsem kondiční trenér áčka a asistent u mladší přípravky.
Co všechno by se měli hráči pod tvým vedením naučit?
Všechno a nic. Bylo by dost namyšlené tvrdit, že má úloha je chlapy v áčku něco učit.
Použil bych spíše slova vytvářet prostředí nebo dávat podněty.
Pokud se přes zimní přípravu dostaneme do posilovny v což věřím, tak tam bychom se mohli dejme tomu začít bavit o učení. Je třeba říct, že kluci jsou ale placeni za fotbal a všechno se tomu musí podřizovat.
Abych nemluvil jak „ňáký strejda“ u pultíku v dolní komoře, tak pár věcí tedy vypíchnu. Technika běhu, sprintu a brzdy, technika skoků a dopadů a silový trénink, to je to na co mám nebo budu mít od „Skotyho“ (trenéra Zdeňka Skotnici pozn. red.) prostor.
Jaká je tvoje vize do budoucna?
Momentálně profi fotbal s Hlubinou. To není tak složitá odpověď ne? Cesta k tomu, ale složitá je a nestojí jen na sportovní stránce.
To co mohu ale já ovlivnit je určitě tréninkový proces.
Můj profesní cíl pro tuto sezónu je, vytvořit pro hráče co nejlepší prostředí v návaznosti na to, jaké máme možnosti.
Na letošní sezónu máme GPSky, takže největší práce je pro mě vyjma samotných tréninků skrytá pod touto technologií. Naučit hráče, co všechna ta čísla znamenají, ale také kolegy z realizáku. Pracovat na tom, ať nám čísla slouží a nejsou jen možností zajímavého postu nebo story na IG. To je něco co potřebuje vyladit.
Prozradíš něco na samotné hráče z jejich kondice?
Pro mě jsou mí/naši hráči jako mé děti.
Nerad bych veřejně psal, které své dítě mám raději (smích) nebo které je v čem lepší.
Všichni naši hráči jsou stroje, všem věřím a jsem strašně zvědavý jak se to promítne do výsledků.
Co bys rád vzkázal fanouškům?
Já jsem vyrostl v kotli na Bazalech, vždycky jsem cítil hrdost, když jsem přišel a bylo vyprodáno. Chtěl bych tedy poprosit, ať lidi chodí kluky podporovat na náš krásný stadion, není jen klišé, že fanoušci jsou 12. hráčem.
Comments