Na Hlubině si uvědomujeme, jak důležité je rozšířit spolupráci napříč kategoriemi, napříč kluby a do fungování fotbalu zapojit i odborník z jiných profesí. Proto zakládáme nový projekt Fotbal Spolu, který by se měl zaměřit na spolupráci všech skupin lidí, kteří se sportu chtějí aktivně věnovat a předávat si různé informace, poznatky a inspirovat se k novým cestám.

          Myšlenka projektu:

  • Oslovení klubů, trenérů které chtějí vychovávat

  • Fotbal je víc než sport

  • Analýza tréninkového procesu

  • Vzájemná inspirace a posouvání se kupředu

  • Vychováváme nejen fotbalisty, ale především děti, co mají rádi fotbal

  • Setkávání trenérů z jiných klubů

  • Společné přátelská utkání a triangly klubů

  • Ukázkové tréninky, semináře, přednášky pro trenéry, hráče, rodiče
     

 

Trenér (klub)

Trenéra jako nejcennější lidský kapitál. Jde o aktivního, řídícího činitele výchovného procesu. K jeho povinnostem patří formovat všestranně osobnost sportovce. Trenéři v mládežnických kategoriích mohou nejvíce naučit, ale zároveň nejvíce zkazit. Když učí děti prožitkem, rozvíjí v nich fotbalovou tvořivost, pak jedině dobře pro trenéry následující. Nutností je být znalý specifikům daných kategorií, ale vycházet z požadavků a prožitku dětí je podstatou. Pokud lidé pracují s mládeží s cílem osobního růstu a manipulují s dětmi v důsledku honby za výsledky, dirigují je a nutí je hrát, jak oni chtějí, jde o podstatné narušení výchovného procesu mládeže. Trenérovo působení ovlivňuje a determinuje řada faktorů. Schopnosti, vlastnosti osobnosti, znalosti, zkušenosti a způsob komunikace, jíž aktivně vstupuje do interakcí s osobnostmi sportovců i dalších zúčastněných. Účinností působení trenéra  závisí na důvěře a autoritě, kterou má u svých svěřenců. Autorita vyplývá z trenérovi odborné vyspělosti, zkušeností a pozitivních charakterových vlastností. Nejenom děti se musí při trénincích učit novým dovednostem, totéž platí pro lidi, kteří se rozhodnou trénování dětí a mládeže věnovat. Ti by měli vědět, že naučit se pravidla, taktiku a další znalosti týkající se daného sportu nestačí. Nezbytné jsou znalosti o vývojových obdobích dětí a přizpůsobení těchto znalostí formě tréninku. Vzdělání tvoří jednu ze základních složek trenérské osobnosti. Podstatou je proces učení, ve kterém se budoucí trenéři dozvídají, jak mají trénovat. Trenérství se řadí mezi pedagogické profese, a tak je vázáno s celoživotním vzděláváním….

Rodina

Rodina znamená pro každého něco jiného, protože vychází ze svých osobních prožitků a zkušeností. S určitostí je rodina základ každé společnosti předávající svému dítěti komunikační modely, modely chování a norem – formuje osobnost dětí. Se změnami společnosti se mění postavení rodiny, a ta už přestává být pro některé lidi nejcennějším prvkem žití. Roli hraje úplnost, či neúplnost rodiny, uzavření sňatku v zájmu materiálních hodnot, popř. dětí atd. Tak i tak rodina zásadně ovlivňuje motivaci, emoce a chování svých dětí a podněcuje v nich úspěšnost či neúspěšnost pro sportovní výkon

Přes všechny problémy a peripetie, kterými rodina ve svém historickém vývoji prošla, zůstává i na počátku nového století nepostradatelnou a těžko nahraditelnou institucí i pro dospělého člověka, natož pro dítě. Je nezastupitelná při předávání hodnot z generace na generaci, funguje jako nejvýznamnější socializační činitel. Stojí na počátku rozvoje osobnosti a má možnost ho v rozhodující fázi ovlivňovat.

 

Výchova dítěte - sportovce

Výchova je nepřetržitým procesem, primárně probíhá v rodinách, ale v souvislosti s tématikou práce také ve sportovním prostředí. Je součástí tréninků, turnajů, zápasů a hráče vychovává dospělý lidský kapitál působící v klubu, především trenér. Na základě zařazení do nějakého z týmů se začínají děti vychovávat i mezi sebou.

V první fázi si dítě hraje na to, že je někdo jiný – fotbalista, doktor atd. a hru postupně rozvíjí, zakládá interakce a střídá přijaté role. Ve věku 7–8 let je dítě schopno přejímat role v interakcích, ale i v představivosti – je schopno se vidět jako objekt a rozvinout vědomí sebe sama, jako jedinečné osobnosti. Teprve poté dítě vnímá i pravidla hry a důsledky pro interakce, na nichž se v rámci hry podílí. Rodiče fungují jako vzor. Děti se učí mateřský jazyk, přejímají morální hodnoty v podobě pozdravů, chování se k vrstevníkům, učí se poznávat. Jestliže se v rodině nacházejí odchylky v chování jednoho z rodičů, automaticky se to přenáší na jejich dítě. V praxi to znamená, že rodiče, kteří hlasitým slovním působením (křičením) vychovávají děti, zapříčiní, že jejich děti budou hlasité také. Děti mají podivnou schopnost přijímat rodinné hodnoty za své pouze proto, že jsou jejich každodenními svědky. Odchylky v rodinném prostředí vedou k nedodržování některých z obecně platných norem, nezdravení, nepřijímání autorit, opovrhování staršími apod.

Chceme-li něco změnit v přístupu lidí okolo mladých fotbalistů, měli bychom začít od změn v systému školství. Ze škol vychází zásadní podstata a lze si odvodit, jak asi vypadá vedení tréninkových jednotek a provoz klubů napříč Českou republikou. Strach z chyb a z nenaplněných očekávání učitelů, trenérů a rodičů vytváří v dětech vnitřní bariéry pro rozvoj ve škole a na tréninku. Chtěli bychom vzdělané děti, oplývající sebevědomým a tvořivostí? Začít je třeba od lidí, kteří musejí začít pracovat sami na svých vlastnostech, než budou mít tu potřebu vytvářet někoho k obrazu svému. Když budeme říkat dětem ve škole, co a jak mají dělat, a to samé přenášet do sportovního prostředí, nepodaří se nám děti přirozeně posouvat ke kreativitě. Pojďme se ptát, co děti chtějí, o co nás žádají a co nejlepšího můžeme udělat my pro ně a ne oni pro nás.

fotbal spolu logo png.png
Lukáš Růžička: První dotek a pressing
11. 11. 17:00
Moravská Ostrava a Přívoz
logo hlubina.png